„Tak já bych si vzala asi metr toho bavlněného úpletu. Není tam žádná ta umělotina, viď, Jituš?“
„To víš že ne, čistá bavlna.“
„To je dobře. Mám to pro vnučku, víš? Amálka povídala, že miminka prý můžou jenom bavlnu.“
„Bať bať,“ pokývala hlavou Jituš a odmotala na stole roli vybrané látky. Stálo ji to nemalé úsilí, vždyť už jí táhlo na pětasedmdesát, ale vzdát se svého obchůdku nedokázala. Co by si bez ní lidi počali?
„Ty kytičky jí budou moc slušet,“ pohladila zákaznice potištěný úplet. „Jmenuje se Teodora, věřila bys tomu? Taková malušenká holčička, a oni jí vyberou takové jméno. No, nemůžu do toho Amálce mluvit.“
Jituš znovu pokývala hlavou a popadla nůžky.
Dveře se rozletěly. Do obchůdku se v několika kotrmelcích přikutálel muž v obtaženém trikotu. Zeleno-modrý oděv na něj přiléhal jako druhá kůže a zvýrazňoval mohutné svaly na pažích i vypracovaná stehna. Obličej mu halila maska ve stejných barvách. Zvenčí se ozval výbuch a sklo ve výloze se otřáslo. Muž pružně vyskočil na nohy a obhlížel škody. Trikot byl na mnoha místech potrhaný a z lýtek se vznášely slabé pramínky kouře.
„Poslechni, Jeníčku, až s tím skončíš, zastav se. Schovala jsem ti kousek moc krásné plavkoviny.“ Stařenka s nůžkami odměřila velkým dřevěným metrem požadovanou délku a dala se do stříhání. „Je to taková ta zelená, jak ji máš rád. V tomhle už skoro nemůžeš mezi lidi.“
Muž v trikotu se rozeběhl, odrazil rovnýma nohama a nepřirozeně dlouhým skokem vyletěl ze dveří ven.
„To byl Jeníček,“ vysvětlila stařenka zákaznici, která přikývla. „Představ si, když s tím superhrdinstvím začínal, neuměl vzít jehlu do ruky. Koupil si tři metry nejtahavějšího úpletu, co jsem vůbec měla na skladě, a myslel si, že si to ušije doma na starém Singeru po mamince. Já myslela, že prasknu smíchy.“
Z ulice se ozvalo několik dalších výbuchů. Při tom posledním sklo ve výloze prasklo a po celé tabuli se rozeběhla pavučina. Vzápětí tabulí proletěla fialová postava. Jituš poskládala metr kytičkované bavlny do sáčku a přisunula ho k zákaznici.
„Nebudeš potřebovat taky ozdobnou pruženku? Pod sklem u pultu mám vzorky.“
„A víš že jo? Podívám se.“
Fialová postava se zadýchaně zvedla. Oproti předchozímu návštěvníkovi jí příroda nadělila podstatně víc materiálu v oblasti hrudníku, který trikot zakrýval jen v malé míře. Rychle vyhlédla rozbitou výlohou do ulice a pak se obrátila k oběma starým ženám a výhružně zvedla ruce. V dlaních jí zajiskřil černý oheň.
„Heleď, Bětuško, tu výlohu mi doufám spravíš brzo. Domlouvali jsme se přece, že mi tu nebudete dělat nepořádek,“ potřásla hlavou Jituš. „No ale až to zařídíš, vezmu tě dozadu. Přišlo mi nádherné hedvábí, přesně tvoje barva.“
Fialová žena mlčky přikývla a namířila rozevřené dlaně k zemi. Černý oheň vytryskl, nadzvedl ji do vzduchu a vymrštil rozbitou výlohou ven.
„Bětuška si teď říká Violet Mist,“ vysvětlovala Jituš. „Ani vyslovit to pořádně nemůžu. No ale když je člověk superpadouch, tak už asi Bětka holt není to správné jméno. Takže tuhle růžovou? Ta bude k těm kytičkám moc pěkně ladit.“
Zákaznice schválila vybranou pruženku a přešla ke knoflíkům.
„A poslechni, Jituš, ty je znáš všechny?“
„No jéje,“ přikývla stařenka. „Já ti řeknu, oni jsou samá superschopnost, boj se zlem, ďábelské plány a já nevím ještě co, ale každý z nich začínal tady. Takový Karlík – on si tedy říká Barbarian -, ten sem přišel, že by potřeboval látky, a vybral si kepr. Povídám mu, synku, to si budeš šít stan? A on že kostým. Tak jsem mu musela všechno vysvětlit. Když uviděl overlock, div mu oči nevypadly.“
Jituš vysypala z tuby vybrané knoflíky a odpočítala jich deset do papírového pytlíčku. Výbuchy zvenčí zněly stále tlumeněji, zřejmě se vzdalovaly.
„Povídám mu, že pružnou látku na obyčejném stroji neušije. I kdyby se mu to náhodou povedlo, bude to hrozně ošklivé a pokroucené. A superpadouch musí přece dbát na to… jak se to jmenuje… imáge.“
Stařenka naťukala na pokladně požadovanou sumu, přijala od zákaznice peníze a vrátila jí drobné.
„Tak ať se ti hezky šije,“ popřála jí na rozloučenou. „A dávej venku pozor, připadali mi takoví rozparádění.“
Pohlédla na rozbitou výlohu, zakroutila hlavou a povzdechla si. Kdesi na druhém konci města vybuchla v kouli ohně podzemní laboratoř.